Do vesnice je to jen kousek, vybíráme si chatičku přímo u pláže a tam se taky válíme po celé odpoledne.
Pak vyrážíme na průzkum vesnici a dáváme si první thajskou masáž. Uvědomujeme si velkou pravdu rčení: když dva dělají totéž, není to totéž. Na rozdíl od arabského relaxačního stylu po thajské masáží cítíte celé tělo, každý sval a každý kloub – od malíčku u nohou a až po krční obratle.
Najednou se zničehonic setmí a z nebe začne padat voda, je to průtrž, jakou jsme ještě nezažili. Voda vůbec nestačí odtékat a tvoří všude několikacentimetrovou vrstvu. Za pět minut už zase svítí sluníčko, ale voda ještě chvíli odtéká do obrovských zamřížovaných děr v silnici. Jak to tu asi vypadá v období monzunů, kdy za měsíc spadne skoro půl metru vody? (U nás je nejdeštivější měsíc červenec, kdy naprší 8cm.)
Pak si jdem nacpat břicha úžasnou thajskou kuchyní a pozdě večer trávíme na pláži a ve vodě a popíjíme výborný ovocný slabě alkoholický nápoj Sáthó.
Ráno vyrážíme džípem do vnitrozemí ostrova, tam vystupujeme u farmy. Hned nás okradá o brýle opice a trvá pěknou chvíli, než jsme ji přesvědčíme, že jsou naše. Vybíráme si slona, na kterém nám nabízejí projížďku po džungli. Náš "řidič" nám ukazuje, jak se sloni „řídí“ – ušima. Řidič sedí slonu přímo za hlavou a chodidlem nohy ho hladí na zadní straně ucha. Když přestane hladit, slon zastaví. Pak nám předává řízení a ukazuje se, že to je snadné a funguje to. Umět zatáčet nepotřebujeme – v džungli je jen jedna cesta, tak slon ví, kudy má jít. Pak se vydáváme na túru k vodopádům uprostřed panenské přírody, cestou míjíme domorodce, kteří právě sklízejí kokosy. Přesněji řečeno je sklízejí opice, které jsou vycvičené na shazování ořechů ze stromu.
Po návratu nám na farmě předvádí něco jako cirkusové vystoupení sloních mláďat, i když v obyčejném cirkusu vás obvykle nenechají se na slůněti projet.
Nedaleko je pro změnu krokodýlí farma a mají tady skutečné macky. Shlédli jsme exhibici a je to jedna z těch věcí, které se těžko chápou. Strčit ruku (až po rameno) nebo dokonce hlavu do chřtánu takové potvory, která má jeden z nejsilnějších stisků v živočišné říši (silnější než třeba lev) svědčí buď o bezvýhradné důvěře ve zvíře nebo o pramalém lpění na vlastním životě. No já být krokodýlem, tak skousnu…
Pak se vydáváme z farmy do posvátného údolí, kde budhističtí mniši po generace z kamene vytesávají sochy Buddhů, je jich tam fakt hodně, některé jsou ještě nedokončené. Poblíž jsou skalní místnosti, kde mniši v minulosti bydleli.
Potom se přemisťujeme do jiné vesnice na ostrově, kde předvádějí ptačí show. Je to celkem zábavné, papoušci ara závodí v přenášení kroužků a jízdě na kole na laně, orli sbírají za letu nějaké cetky dětem z hlavy atd. Po ptačím vystoupení přestavují voliéru na klec a vpouštějí do ní tygry. Následuje drezúra, na jakou je našinec vcelku „zvyklý“ z cirkusu. Když odcházíme všimneme si cedulky vyzývající nás, abychom se vyfotili s tygrem. Jdeme se teda podívat, co je to zase za trik. Ale oni tam opravdu nabízejí odvážlivcům, aby vstoupili do klece, ve které je tygr indočínský. To přece není možné neabsolvovat! V kleci se zatím prochází tygr a k němu vstupuje krotitel a přiměje tygra, aby si lehl na dřevěnou bednu, která je v kleci taky. Pak nám dává znamení, ať vstoupíme a jeho kolega za námi zvenku (!!!) klec zamyká. Sedáme si dle instrukcí k tygrovi a krotitel v kleci odstupuje od tygra s našim foťákem a párkrát nás cvaká. My si hladíme tu megakočku, která leží v klidu, jen občas zlověstně zavrčí. Kdyby se teď tygr ohnal, tak se nestihnem ani po… strachy. Když vycházíme z klece, chvíli trvá, než nám puls pomalu klesne na přijatelných 200 tepů za minutu.
Pak ještě zajdeme do akvária, kde mají spoustu druhů mořských živočichů. Mezi nejzajímavější patří mořské želvy, které můžete sami krmit. Jejich bezzubé dásně cvakají jako dřevěné podkovy na dřevěném mostě. Kdo to neviděl, neuvěří, jak umějí být rychlé, když nad hladinou zamáváte listem salátu. A kdo neucítil, neuvěří, jak kousnutí želvy bolí.
Procházíme mezi vesnicemi, všude kolem jsou palmy poseté kokosy, a duriany, na louce se pasou buvoli s rozpětím rohů hodně přes metr a nejobvyklejší květinou jsou tu orchideje se vzdušnými kořeny. Čerpací stanice tady mají podobu plechových barelů s benzínem s ruční klikou, do skútru se kupuje benzín ve skleněné flašce. Všude podél ulic jsou stánky, kde se prodávají všelijaké dobrůtky – různé placičky, masové špízy atd… Hromadná doprava na ostrově není, tak jsme se rozhodli stopovat a jen co jsme zvedli ruku, zastavil džíp a na korbě nás odváží až do naší vesnice.
Dopoledne si jdeme zašnorchlovat, přesunem se na druhou stranu ostrova, tam si najímáme tzv. long-tail-boat neboli člun s dlouhým ocasem, což je loďka pro několik cestujících poháněná motorem a lodním šroubem umístěným za lodí na konci dlouhé tyče, která slouží zároveň jako kormidlo. Připlouváme k malému ostrůvku, který je nedaleko pobřeží a vyskakujeme do vody. Podmořský život pěkný, ale žádný zázrak. Po návratu si dáváme oběd a to je naopak zážitek – je úžasné, jak dokážou jídlem pro dvě osoby zaplnit celý stůl. To jsou samé omáčky, zelenina, sósy, přílohy, oblohy,… Pak následuje plážovačka.
Odpoledne se jdeme podívat na velkého zlatého Buddhu. Sedí na pahorku a cesta k němu je zdobena čínskými draky a spoustou dalších zpodobnění Buddhy. Na vršku kolem sochy jsou rozvěšeny zvony, na které věřící zvoní dřevěnými paličkami a pronášejí modlitby.
Nedaleko Buddhy je potravinové tržiště, prodávají se tam ryby, krabi, mušle, žáby, hadi, a další delikatesy a spousta druhů ovoce, které ani neumíme vyjmenovat. Kupujeme si chobotničky na klacku s pikantní omáčkou.
Pak míříme k přístavu, odkud jedeme lodí na sousední ostrov Ko Pha Ngan, který je přibližně stejně veliký jako Ko Samui. Tam chytáme dodávku se dvěma řadami lavic na korbě a necháme se odvézt k vytipovanému nocležišti. Vybíráme si útulnou chatičku na dřevěných kůlech a jdeme se projít po vesnici. Později odpoledne se otvírají tzn. night markety, což jsou tržiště nejen ale hlavně s jídlem. Tak na tomhle výletě teda nezhubneme. Různá masa na klacku a v těstíčku a placičky z krevet a krabů - ani se to popsat a vyjmenovat nedá…
Když nás přestalo bavit válení se u moře a bazénu, jdeme si půjčit náš první skútr a projíždíme se po okolí. Je to dost legrace, protože se tady jezdí vlevo, takže odbočení doprava (což je u nás to nejjednodušší) znamená projet křižovatkou a dát přednost všem, kteří jedou zleva. Kousek za vesnicí začíná džungle, skútr necháváme u silnice jdeme pokračujeme pěšky. Stoupáme proti proudu potoka, někdy i jeho korytem a cestou míjíme malebnou soustavu vodopádů. Prodereme se až na vrchol kopce, odkud je pěkný výhled po velké části ostrova. Džungle pod náma vypadá jako chundelatý zelený koberec.
Večer se koná akce, která je vlastně důvodem, proč jsme na ostrově - Full Moon Party. Na úzkém výběžku na JV ostrova je asi kilometr dlouhá pláž, která se vždycky o úplňku mění v největší mejdan v Asii. Na jindy poklidný ostrov tento večer přijíždí desetitisíce lidí, aby si zapařili na pláži. Všechny stánky a hospůdky a bary na pobřeží se při setmění mění v DJ-ské stage. Z každého podniku hraje jiná muzika a jako taneční parket slouží pláž v celé své délce. Stačí ujít 50metrů a jste pod silou decibelů jiného žánru – zní tu různé styly taneční hudby, ale i R&B, reggae, ska, pop, R´n´R, oldies,… - tady se fakt hraje všechno. Úžasné je i občerstvení, pijou se tu zásadně mixy: nealko + alko + Red Bull (např.: cola + whisky + RB, džus + vodka + RB atd.), které se prodávají do plastových kyblíčků plných ledu s hrstí brček. Takže po pláži chodí tisíce lidí s plastovými kyblíčky v ruce (prý tady bývá kolem 30 tisíc lidí) a tančí. Mezi tím vším probíhají různé ohňové show, můžete si třeba zaskákat přes hořící švihadlo... Energetická vydatnost nápojů způsobuje, že party končí až za svítání (taky jsme nakoupili pěkných pár kyblíčků) a účastníky pak rozvážejí dodávky s lavicemi na korbě po okolí.
Na autobusovém stanovišti si vybíráme z davu dohazovačů a necháváme se odvézt do hotelu. Po osvěžení se jdeme projít po městě, nacházíme úžasný night market. Už se opakujeme, ale to prostě nejde nezmínit – nechápem, jak jsme mohli doteď žít, bez takhle skvělýho jídla!
Dopoledne jedeme na plavbu tzv. long-tail-boatem po okolních ostrovech spojenou se šnorchlováním. Už výhled z pobřeží nabízí hodně fotogenická místa – maličké ostrůvky, vlastně skály prazvláštních tvarů tyčící se z vody. Na rozdíl od klidné hladiny v Thajském zálivu, tady jsme na otevřeném moři a vlny hrozivě mávají malou loďkou, zejména, když jdou z boku. Pohled z vody na pobřeží je stejně strhující – svislé skalní stěny s průrvami porostlými džunglí…
Nejprve zastavujeme u dvou malých ostrůvků, které se za odlivu spojují písečným šelfem v jeden jediný. Šnorchlování je tu příjemné, ale taky to není lokalita No.1. Jeden z ostrovů má u pobřeží útes ve tvaru kuřecí hlavy a jmenuje se taky překvapivě "Chicken Island". Na dalším ostrově přistáváme a všímáme si na obzoru nad hladinou tmavého pruhu. Ten se rychle rozšiřuje a za chvíli tu máme pravou tropickou bouři - vody spadne tolik, jako kdyby ji někdo nahoře lil z kýblu a za pět minut je zase azuro. Objevujeme taky památník obětem tsunami z roku 2004. Vlna se prostě přes ostrov přehnala a všechno, co na něm bylo, spláchla do vody. Pak připlouváme do malého zálivu s pláží, kde skála tvoří asi dvacetimetrový převis nad vodní hladinu, takže se tady můžete klidně ve vodě schovat před deštěm :-) Je tu i posvátná jeskyně plodnosti, kam námořníci (pláž není kvůli obklopujícím skalám přístupná z pevniny, ale jen po moři) po staletí nosili dary. Spousta jich tady je dodnes a přibývají nové a nové. Všechny mají pochopitelně tvar penisu – od několik centimetrů malých až po několikametrové kousky. U pláže je taky soustava zatopených malých jeskyní, které tvoří jezírka měnící se s přílivem a odlivem.
Půjčujeme si skútr. Jízda vlevo už vůbec není problém, jenom průjezdy křižovatkami jsou trošku nejisté – je třeba řešit: na kterou stranu se rozhlížet, kdo má vlastně přednost a do kterého pruhu se trefit, děláme to tak že to oba komentujeme nahlas a když se shodnem, tak je to OK a když ne, zpomalíme. Trochu nezvyklé je i předjíždění zprava – je třeba si hlídat hlavně pravé zrcátko.
Cestou potkáváme prodejnu domečků pro zlé duchy. U každého lidského obydlí tady totiž mají ozdobený domeček velikosti ptačí budky, kam se mají z domu odstěhovat zlí duchové. Domeček musí být pořád čistý, ozdobený a plný dárků, aby se tam duchům líbilo a nechtěli se vrátit do příbytku lidí. Když se majitel rozhodne svůj dům rekonstruovat nebo přistavět, musí to udělat i s domečkem pro duchy, aby tam byli duchové pořád šťastní.
Cesta pokračuje lesem a uprostřed něj je částečně kryta skalním převisem svatyně obrovského ležícího Buddhy. Jenom jeho hlava má víc než tři metry a okolo něj je spousta dalších menších Buddhů. Svatyně je hned u silnice a nedá se zamknout – u nás by ji už dávno někdo vykrad. Dojíždíme na pláž a válíme se. Je fakt krásně. Vedle pláže si všímáme dalších cedulí ukazujících směr úniku v případě tsunami (v Thajsku zemřelo tenkrát okolo 10.000 lidí) a později zjišťujeme, že podobné cedule jsou opravdu všude.
Bereme plnou nádrž (dvě flašky benzínu) a jdem se projet někam, kam turisti nechodí (tady kolem pláží je víc cizinců než místních). Projíždíme džunglí po silnici jen kousek stranou od civilizace a vidíme chudinské slumy – boudy na dřevěných kůlech obložené zrezlým vlnitým plechem. Tady žijí lidi bez elektriky a tekoucí vody a nedaleko odsud se přežírají tlustí turisti… Projíždíme gumovníkovým lesem, ke každému stromu je přivázaná miska k zachytávání pryskyřice, která vytéká z naříznuté kůry. Z pryskyřice se vyrábí přírodní kaučuk a z něj pak (jak se chlubí jeden domorodec) třeba prezervativy.
Večer po návratu do Krabi jdeme pochopitelně na noční trh propadnout všem jeho chutím a vůním.
Dneska si dáme výlet rychlým motorovým člunem k ostrovům více vzdáleným od pobřeží. Člun to fakt mastí - ostrovy, ke kterým jsme jeli včera hodinu, dneska míjíme za pár minut. Loď úplně poskakuje po hladině a zejména příď (kde sedíme) v prudkých nárazech dopadá na hladinu a zase se od ní odráží vysoko do vzduchu. V zadní části lodi, která se veze po hladině téměř v klidu se dá i stát, ale vepředu se člověk musí držet i v sedě, protože nadskakuje do výšky půl metru nad lavici.
Zastavujeme u prvního ostrova - je pohádkově krásný – tohle je ten pravý důvod, proč lidi do Thajska jezdí. Modrozelená barva moře s prosvítajícími korálovými útesy pod hladinou, jemný světlounký písek, palmová džungle hned za pláží, strmé skály čnící z moře do výšky, slunce tak ostré, že za hodinu máte skoro popáleniny, teplota vzduchu vysoko přes 30°C a voda nemá o moc míň. Ležíme na pláži a koupeme se, popíjíme pivko (skvělá je značka Chang) a vůbec se nám nechce dělat nic jiného.
Později ale přece jenom nastupujem do člunu a pokračujeme v kurzu na jih. Před námi se vynořuje na obzoru rozlehlá skála se zelenými vrcholky. Jak připlouváme blíž, rozeznáváme jednotlivé svislé skalní stěny rozeklané, jak zuby v čelisti šelmy. Je to jižní z dvojice ostrovů Ko Phi Phi. Připlouváme až k němu a křišťálově zelená voda kolem lodě se začíná hemžit žlutými rybkami. Plujeme kolem ostrova a doprovází nás hejno delfínů. Skály jsou tak svislé, že kdybyste jako trosečník dorazili k ostrovu, stejně se utopíte, protože nedokážete vylézt na břeh. Vplouváme do klikaté zátoky, užší než je výška skal, které ji obklopují ze všech stran, a dlouhé několik set metrů. V hloubi zátoky není vidět moře, takže se zdá, že jsme na jezírku někde v horách. Vyplouváme a míříme do další zátoky, která je rozlehlejší než první, ale taky téměř uzavřená od širého moře strmými skalami. V zátoce je malá pláž. Tady se natáčel film Pláž. Skutečná scenérie se od filmové reality zas tolik neliší – nebylo třeba místo pro hollywoodskou produkci nijak aranžovat…
Když jsme dost nasyceni dojmy (a zas o trochu víc připálení), vyrážíme dále na severní ostrov Ko Phi Phi. Tvar ostrova na mapě trochu připomíná písmeno „H“, přičemž svislé nožičky písmena „H“ jsou vysoké skály a vodorovná čárečka písmena „H“ je placatý kus země, který spojuje tyto skály a z obou stran jsou nádherné pláže. Na ostrově je vesnička, která se dnes proměnila vlastně v turistické letovisko, ale příroda je tady pořád úžasná. Tsunami se tudy tenkrát prostě prohnala a spláchla všechno od jedné pláže, přes druhou a pak do moře… To musel být mazec.
A jdeme šnorchlovat. Kousek od pobřeží člun zastavuje a my skáčeme do vody a tentokrát nestačíme žasnout. Jsou tu ryby snad všech barev a veliké až jeden metr, krmíme je přímo z ruky pod hladinou. Na dně v sasance objevujeme i Klauna, známějšího jako Nemo. Korály nejsou tak barevné jako třeba v Rudém moři, ale život je tu pod hladinou opravdu úžasný.
V podvečer si necháváme promačkat tělo po thajském způsobu, je až nepochopitelné, kde se v těch drobných masérkách bere ta obrovská síla. Po hodinové masáži je každý sval promačkaný jako naklepaný řízek.
Večer po návratu jdeme pochopitelně na noční trh propadnout všem jeho chutím a vůním (touhle větou sice končil i včerejšek, ale dala by se opakovat každý den).
Je milé, jak tady mají všichni rádi svého krále, v domácnostech visí jeho fotografie coby studenta, v uniformě, nebo ve společenském oděvu. Když se zeptáte místních, dozvíte se že je moudrý, vzdělaný, spravedlivý, čestný atd... Není snadné si představit, že by nám v obýváku viselo několik fotek Václava Klause.
Dopoledne prozkoumáváme město. Staví si tady pěkný zbrusu nový starobylý chrám. Omylem jsme zabloudili i na pohřebiště, kde mají zaparkované máry – vozík na rakev zdobený dračími hlavami. Potom jdeme do přístavu a najímáme si bárku na plavbu po řece Krabi, která se tady vlévá do moře. Náš plavčík se nám představuje jako Adam a tvrdí nám, že to je tradiční muslimské jméno, o kterém se píše už v Koránu. Inu jak je vše relativní – každý křesťan bude tvrdit, že Adam je tradiční křesťanské jméno, o kterém se píše už v Bibli.
První zastávka je u krasové jeskyně, Kdyby byla v Evropě, je tam parkoviště pro autobusy a vstupné aspoň 10 EUR. A tady jsme úplně sami a zadarmo - i Adam zůstal v lodi. Je to neobvyklý pocit procházet se v přítmí obrovského skalního prostoru s mnoha dlouhými krápníky takříkajíc jen tak.
Pokračujeme hlouběji do delty řeky zarostlé mangrovníkovými lesy. Mangrůvy jsou dřeviny (vlastně stromy) a rostou v územích, která jsou zaplavována přílivem, naopak za odlivu vystupují nad hladinu ostrůvky a mangrovníky odhalují své vzdušné kořeny. Je to území obydlené spoustou ptáků, kteří tady nemají přirozené nepřátele, protože pevná půda je tu jen při nízké hladině vody. Mezi mangrovníky jsou úzké „vodní uličky“, kterými sotva naše loďka propluje. A to ticho! Jen zpěv ptáků a jinak nic, ani hluk civilizace, ani příboj moře, ani nic jiného - prostě jen zpěv ptáků…
Proplouváme deltou proti proudu řeky a při jejich březích se objevují sem tam slaměné chýše rybářů na kůlech vyčnívajících z vody. K jedné z nich připlouváme, bydlí tam Adamovi rodiče. Živí se pochopitelně rybařením a pěstují mušle. Ukazují nám pár kousků ze svého úlovku. Zajímavá je rybka s hranatým tělem s jakýmsi krunýřem po celém povrchu těla pod kůží, takže vypadá, že spolkla krabičku a rybka s ostny po celém těle, která se umí nafouknout do velikosti fotbalového míče. Nabízejí nám cigárko z místního tabáku balené do sušeného listu trávy – je to pokouřeníčko pro opravdové tvrďáky.
Odpoledne se přesunujem z úžasného Krabi zpět do Bangkoku. Tam rychle dojedem na vlakové nádraží a zrovna přijíždí vlak (dneska poslední) směrem do historicky prvního hlavního města kdysi slavné a mocné Siamské říše – do města Ayutthaya.
Po nástupu do vlaku se snažíme najít místo k sezení, ale nedaří se, je dost plný. Najednou k nám přistupuje chlapík v uniformě v baretu a se zbraní (policajt nebo voják – težko říct) a ukazuje nám, ať jdeme s ním. Tak jdeme. Procházíme několik vagonů a tam nás usazuje do svého služebního vagonu, ať jedeme pohodlně.
Na nádraží si najímáme tuk-tuk a jedeme do hotelu. Po ubytování jdeme na večerní procházku po městě. Na ulicích jsou jako všude altánky se sochami Buddhů a spoustou darů, které by u nás na místě nevydržely ani hodinu, neboť nic není zamčené a přišroubované.
Ráno si najímáme tuk-tuk a vyrážíme na obhlídku místních chrámů kolem města, které byly nejdůležitějšími chrámy země v době, kdy vznikla Siamská říše a Ayutthaya byla jejím centrem. Prvním z chrámů je Wat Yai Chai Mongkhon, kterému dominuje jedna vysoká stupa (chám ve tvaru zvonu) a kolem ní je rozprostřeno sousta dalších menších. V areálu jsou desítky možná stovky sedících soch Buddhy ozdobených šátkem zlaté barvy. Chrám je doposud funkční a slouží dodnes jako klášter pro mnichy, kterých je tu požehnaně. Všichni jsou oblečeni v oranžových hábitech a mají hladce vyholené hlavy.
Přejíždíme k dalšímu komplexu chrámů na jiném okraji města. Tuk-tuk nás vysazuje nedaleko „parkoviště“ slonů. Sloni jsou ozdobení, nechají se hladit po strništi na obličeji a chobotu a dokonce i krmit. Cesta k chrámům je lemovaná rozpadlými zdmi porostlými vzdušnými kořeny stromů.
První stavbou je tradiční čínský chrám s velkým zlatým Buddhou. Je tam taky místo, kam se dávají finanční dary - přesněji řečeno běžnou kancelářskou sešívačkou návštěvníci přicvaknou darovanou bankovku k řetězu bankovek, který už na stole tvoří pěknou hromadu. Dozvídáme se, že pod tou hromadou je další soška Buddhy, kterému finanční dary patří.
Další chrámy už jsou dnes nefunkční a jde jen o monumentální torza staveb. Jeden má tři stupy, dominantou dalšího je věž, které se říká prang (tvar nikoli nepodobný falu). Další obrovský je tvořen jedním centrálním prangem a šesti okolními věžemi. Do svatyně v hlavní věži se dá vyjít po schodech, které mají sklonem mnohem blíž k žebříku než k běžným schodům. Chrám je celý obehnán ochozem, který je zdoben množstvím sedících soch Buddhy s uraženými hlavami, ty padly během dávné barmsko-thajské války. Hlavy, kterých je tady mnohem méně než těl, se válí po zemi a některé jsou obrostlé kořeny stromů.
Když končíme s prohlídkou chrámů v Ayutthaya, jedeme do sousedního města Lop Buri, které nese přídomek Opičí město. Když tam dorážíme, kupujeme si u stánku nějaké ovoce (krájený meloun, mango, papaja a tak) a jdeme k chrámu, který vidíme nedaleko, když tu se najednou na nás vrhá splašená tlupa lupičů a okrádá nás o meloun. Stěží hájíme ostatní ovoce a pak přichází druhý útok a my přicházíme o všechno. Banda bezostyšně usedá na zem pár metrů od nás a pouští se do úlovku. Když se přibližujeme, výhružnými grimasami nás zastrašuje. Za chvíli tahle asi 15-ti členná krmící se opičí rodinka pochopí, že už jsme na ovoce rezignovali a nechává nás přiblížit se a dokonce se nechá laskavě nakrmit našim ovocem. Když se rozhlížíme, všímáme si, že opic - makaků je ve městě mnohem víc, že se normálně procházejí po ulicích mezi lidma, vybírají si blechy před obchody, odpočívají pod zaparkovanými auty. Všechna okna domů jsou chráněna kovovým pletivem, takže opice skáčou po fasádách domů a běhají po střechách…
Jdeme do chrámu se třemi věžemi, kde se to opicemi jenom hemží a u vstupu kupujeme oříšky. Opice, jak nás zmerčí, tak nás hned obklopují, nejprve s ostychem se jeden jedinec odváží a přijde poprosit o oříšek, dáváme mu ho a tím prolamujeme ledy. V tu chvíli všechny opice vědí, že nejsme nepřátelé a jdou po oříškách. Je nutné se hodně ohánět, aby ustoupily. Pokračujeme v prohlídce chrámu a čím jdeme dál, tím jsou opice oprsklejší – stačí jen podřepnout a nabídnout oříšek nějakému roztomilému mláďátku a v tu chvíli jiná opice neváhá a skáče nám na záda, jak to vidí další, dělá totéž. Chvílemi vypadáme jako vánoční stromek ozdobený makaky. Ti si hrají se vším, co se hýbe, tahají za vlasy, houpou se na oblečení, kde se jim podaří zachytit, snaží se nám ukrást foťák a všechno co se leskne, rychle najdou kapsu, ve které jsou oříšky a bez skrupulí si nabírají, co poberou. Je to velká legrace, i když chvílema docela napínavá.
Nedaleko chrámu je náměstíčko, kde se jednou za rok slaví Opičí den, to přinášejí obyvatele města obrovské spousty ovoce a dalších dobrůtek na hromady a opice ze širokého okolí hodují.
Hned ráno odjíždíme z Ayutthaya na pobřeží Thajského zálivu. Pattaya je veliké turistické letovisko s vysokými hotely a pěknou pláží, takže se na ni jdeme vyložit. Půjčujeme si vodní skútry a honíme se s nimi u pláže mezi kotvícími loděmi. A jak už to tak u takového blbnutí někdy bývá, v okamžiku nepozornosti jsme se trošku sťukli. Nic se neděje, stačí jen vlézt zpět na skútr, nastartovat a jede se dál. Jenomže obsluha na břehu je pozorná a po návratu na nás hned spustí: tady je to odřené, teď musíme celý skútr přelakovat, to bude stát aspoň 1000$! A chtějí peníze. To nepřipadá v úvahu, takže začíná drobná slovní přestřelka, je nám jasné, že to prostě takhle na lidi zkouší a že leckdo jim dá, co chtějí. Ale to my ne, takže docházíme ke shodě, že půjdem na policii a tam to vyřešíme. Je to odsud pár minut pěšky, doprovází nás tam energická žena a ještě cestou slevuje na 700$, pak na 500$ a že nás nechá jít. Nesouhlasíme a jdem dál.
Usadí nás do kanceláře mladé policistky, ta si vyslechne obě strany a pak nám na rovinu povídá: „Já chápu, že jste v právu, ale vy pochopte mě, já přece nemůžu jít proti místním lidem, vy jste tu cizí, takže zaplatíte - kolik můžete zaplatit? Což takhle 300$?“ Nesouhlasíme, výslech pokračuje a postupně nároky na odškodné klesají. Zatím policistka stále něco píše na počítači. Když se podíváme pořádně na monitor, který má natočený tak, že na něj trochu vidíme, je jasné, že surfuje na internetu. Najednou zvedá telefon a milým hláskem říká anglicky: „Ano souhlasím, ve kterém hotelu bydlíš? … A číslo pokoje? … Tak dobře, v 5 hodin, už se moc těším.“ Pak najednou ukončuje výslech a ptá se, kolik zaplatíme. Říkáme, že maximálně 10$. Obrací se na protistranu, ta souhlasí. Policistka se omlouvá, že už musí jít, že jí končí služba a odchází. Díváme se na hodinky, no jasně je půl pátý, to má co dělat. Teď nám to dochází, po práci policistky dělá prostitutku.
Když se stmívá vyrážíme opět do ulic za největší atrakcí města Pattaya, kterou je sex a erotika ve všech jejich variacích. Pobřežní kolonáda se mění za setmění z běžné ulice na největší nevěstinec na zeměkouli. Po ulici se procházejí prodejné holky a oslovují „osamělé“ muže. U vstupů do všech možných podniků postávají celé hloučky děvčat v minisukních a podprsenkách. Otvírají se restaurace a bary s dlouhatánskými barovými pulty, za nimiž obsluhují skupinky žen vyzývavě oblečené. Funguje to tak, že si koupíte drink přímo od vybrané „servírky“ a po krátkém poklábosení ji vemete na hotel a v baru zaplatíte za holku odstupné (jakože musela kvůli Vám na hodinu opustit pracoviště). Je tu taky spousta jiných podniků souvisejících s tímto nejstarším řemeslem – bary s nahými go-go tanečnicemi u tyče, různá peep-show a porno-kabarety (zajímavé bylo představení „umělkyně“, která vagínou sfoukávala svíčky, jiná zase sestřelovala nafukovací balonky, další vykouřila celou cigaretu – no prostě to v nás zanechalo hluboký umělecký zážitek).
Takových podniků jsme navštívili několik, až nám z toho vyhládlo, takže kráčíme po ulici a hledáme něco k zakousnutí. Tady je nějaký stánek, co to tam prodávají? Vypadá to na první pohled jako oříšky. Když se podíváme pozorněji, zjišťujeme že to nejsou oříšky ale hmyz. Larvy, kobylky, brouci, červi, švábi, mravenci, ale i pražené žáby. Takže kupujeme od každého trochu a je to mňamka. Zatímco mravenci jsou svěže kyselí, kobylky příjemně křupavé, červíci dokonce chutnají jako pražené arašídy… Jenom švábi nejsou nic moc, protože jejich krovky se špatně polykají a zalézají mezi zuby.
Mimochodem se taky dozvídáme pravdu o zvláštních zamilovaných párečcích typu: Postarší běloch (vypadající jako chlípný Němec z E50) a mladá Thajka – je to tak, že už na letišti v Bangkoku je hned vedle půjčovny aut půjčovna holek. Chlapík si prostě už při příletu půjčí na čtrnáct dní auto a děvče. A pak to zas vrátí, jen technici zkontrolují, jestli zapůjčené předměty nepoškodil.
Na kraji města Pattaya je chrám s honosným názvem „Sanctuary of Truth – Svatyně pravdy“. Cestou k němu potkáváme v lesíku skupinku slonů - ještě mláďata – prý 8 let a už mají přes dva metry. Moc jim chutnají bambusové klacíky, kterými je krmíme.
Svatyně pravdy je chrám kompletně celý ze dřeva bez použití jediného hřebíku a je stále ve výstavbě. Už se staví přes dvacet let a ještě nějakou dobu to evidentně trvat bude. Je to úžasné řezbářské dílo zdobené postavami Buddhů, slonů a dalších postav. Každá světová strana budovy je vytvořena ve stylu jiné části bývalého Siamského království – (Thajsko, Barma, Laos, Kambodža). Vedle chrámu je přístřešek sloužící jako dílna řezbářům, kteří vyrývají do dřeva další motivy, které doplní stavbu.
Nedaleko svatyně v přírodním akváriu napojeném na moře začíná delfíní přestavení. Delfíni si hrají s míčem, skáčou nad hladinu a provádějí salta, tancují na hladině atd. Po skončení představení se nás pořadatele ptají, jestli si chceme delfíny pohladit. Dětinsky nadšeně souhlasíme. Zvou nás na molo, delfín připlouvá a vystrkuje čumáček nesměle nad hladinu, dáváme mu rybičku, hned po ní lapne a pak vystrkuje celou polovinu těla a nechává se pohladit. Má teplou kůži! Nejsou to žádné šupiny, je to opravdu kůže, jemná na dotek a teplá! Za další rybičku dostáváme od delfína polibek na tvář. Ještě si potřeseme ploutví a loučíme se s Pattayou, která je přeplácaná zahraničními turisty, a jedeme pryč od civilizace. Najímáme si nejdříve dva moto-taxi a potom tuk-tuk, který nás odváží do přístavu, tam přesedáme na loď. Jme tu jedinými cizinci, což nás těší a jedeme na ostrov Ko Si Chang v Thajském zálivu.
Na ostrově v přístavu opět sedáme do Tuk-tuku a jedeme na opačný konec ostrova, kde je podle mapy malá pláž a jen pár stavení u ní. A skutečnost je přesně taková, pláž je v romantické zátoce obklopené panenskou přírodou, tak si v jednom domku najímáme pokoj a jdeme se vyvalit k vodě. Když jsme řádně osluněni, kupujeme si jídlo (pochopitelně nudle po thajsku), balíme ho s sebou a jdeme na výšlap na nejvyšší kopec v okolí. Na vrchol dorážíme trochu otrhaní od trnů popínavých rostlin a docela unavení, protože kopec vždycky zezdola vypadá dostupnější, než jak se ukáže cestou. Nahoře do sebe hladově házíme vystydlé nudle, ale výhled je odsud senzační a stojí za to.
Ráno se vydáváme pěšky na druhou stranu ostrova (nejsou to ani dva kilometry) a půjčujeme si skútr. Jako první cíl volíme sedící sochu Big Buddhy. Cesta k němu vede serpentinou lesem do prudkého kopce. Skútr sípe a sotva se vleče. Najednou za sebou zaslechneme funění, ohlídneme se a pronásleduje nás rozdivočelá opice a vypadá fakt naštvaně. Plyn skútru je na doraz, motor kvílí, ale rozzuřenému makakovi se nevzdalujeme, ale naštěstí nás ani nedohání. Takže chvíli uháníme stejnou rychlostí jen pár metrů před opicí a už to vypadá dost dramaticky. Až když se v zatáčce za stromy objevuje velká žlutá sedící postava, makak pronásledování vzdává a odchází do lesa. Buddha je celý natřený na žluto, takže z dálky vypadá jako zlatý (všimli jsme si ho už na lodi při cestě na ostrov). Kolem je jako všude spousta menších soch Buddhů v různých pozicích a stylech. Přichází k nám mnich s klackem v ruce a podává nám ho: To máte na opice. Cestou dolů zase z křoví vyskakuje náš starý známý makak a maká za námi. Z kopce naše padesátka šustí mnohem líp a mávání klackem za zády nám taky dodává morální převahu, takže unikáme bez úhony.
Ve vesnici bereme benzín, prodává se v litrových lahvích, což je dostatečné množství na prodrandění ostrova křížem krážem.
Pak se jedeme projít do parku, což je vlastně džungle na břehu moře protkaná chodníčky, které spojují několik chrámů a dalších posvátných buddhistických míst. Když se pozorně zadíváte do přírody, je možné zahlédnout na větvi např. chameleona a mnoho druhů ještěrek.
Z parku pokračujeme dvoutaktní krasojízdu do čínského skalního chrámu. Je vysoko nad vesnicí a vede k němu dlouhé schodiště lemované zdí, na které se vlní od prvního schodu až k poslednímu dlouhé tělo čínského draka. Chrám zabírá plochu několika propojených jeskyní a je bohatě zdoben draky a Buddhy, že si člověk ani jako v jeskyni nepřipadá. Je tam i svatyně nějakého zlatého opičáka.
A protože je hezky, vracíme se na pláž. Půjčujeme si kánoe a houpeme se ve vlnách kolem dramatického (jak je psáno v průvodci) pobřeží.
Později odpoledne vyrážíme ještě na jižní cíp ostrova, který už je úplně lidskou civilizací nepoznamenán. Přes cestu nám dokonce přebíhá veliký varan a dvacet centimetrů dlohá stonožka.
Ráno jedeme k přístavu, vracíme skútr, lodí se necháme přepravit na pevninu a autobusem vyrážíme směr Bangkok.
Ubytováváme se v legendární ulici Khao San, která je vroucím epicentrem celého Thajska. První naše cesta vede do nejskvostnější paláce v celé zemi – Grand Palace. Je to fakt exhibice přepychu a ukázka toho, jak se král může mít dobře i když zbytek země na tom zas tak dobře není. V paláci je několik chrámů a spousta dalších staveb - všechno je zdobeno zlatem a jemně propracovanými detaily. V Grand Palace je i nejsvětější stánek v zemi zasvěcený Smaragdovému Buddhovi. Vedle královského paláce je další chrám Wat Pho s obrovským zlatým ležícím Buddhou.
Ulice Khao San se večer mění v hlučné tržiště plné stánků s jídlem (jako všude v zemi) a s cetkama a hospodama. Necháváme se namasírovat a kupujeme kobylky, mravence a červy - pamlsky, které nám minule chutnaly nejvíce.
Hned ráno se vydáváme na výlet z města, nejdříve zastavuje u manufaktury na výrobu kokosového oleje a cukru a pak už pokračujeme do městečka Damnoen Saduak, kde je největší plovoucí trh v zemi. Městečko je protkáno sítí kanálů a na nich se jednou týdně tento tradiční trh koná. Prodejci (prodávající ovoce, oblečení, věci denní potřeby, ale pochopitelně i jídlo) i nakupující plují na loďkách (něco jako pramice) a obchod se uskutečňuje z lodi do lodi.
Po návštěvě trhu jdeme na hadí farmu, kde se koná „Kobra-show“. Několik chlapíků postupně předvádí, jak chytají různé druhy hadů, včetně kobry a skákajících hadů, kteří jsou schopni „skočit“ do vzdálenosti dvou metrů – všichni hadi jsou jedovatí. Ukazují nám, jak se mačká jed z kobřích jedových zubů a nechají nás si na kobru i sáhnout. Jednoho z účinkujícího had dokonce uštknul, až mu z lýtka teče krev. Má už z předchozích kousnutí asi v těle dost protilátek, ale i tak zřejmě prožije nepříjemné příští hodiny.
Po návratu do Bangkoku se rozvalíme u bazénu na střeše hotelu, který je jednou z nejvyšších budov v okolí. A pak se jdeme zase projít do města. Cestou nás přesvědčuje jeden řidič tuk-tuku, abychom si dali zadarmo projížďku po „místních dílnách“, je nám jasné, že stejně půjde jen o to z nás vytáhnout peníze, ale jedeme. Poprvé zastavujeme u jednoho zastrčeného chrámu s několika zlatými Buddhy, kterým dominuje Lucky Buddha (Šťastný Buddha) a pak už jedem do krejčovských dílen, kde nám předvádějí nádherné materiály za ceny, které v Evropě neseženete, šperkařství a brusíren diamantů. Úžasný je civilizační rozdíl, zatímco v Holandsku (další velmoc v broušení diamantů) všechno dělají automatické stroje s velkým využitím počítačů, tady se všechno brousí ručně – kamínky tak malé, že kdyby vám spadly na koberec, tak už je nikdy nenajdete, drží brusiči pinzetou a brousí je na kotouči. Když náš řidič chápe, že nic nekoupíme, odváží nás do dalšího z bangokských chrámů, ve kterém právě probíhá motlitba mnichů, stejně jako v Ayutthaye oděných do oranžových hábitů.
Večer opět propaříme v okolí ulice Khao San a zítra ráno nás čeká návrat do vlasti… Ale už teď víme, že se do tohodle pozemského ráje chceme ještě někdy vrátit!!!
| Homepage / Fotogalerie / 2007 / Thajsko |
THAJSKO (04-05/2007)Dva týdny v ráji
|
  |
Den 01
Hned po příletu do Bangkoku podnikáme vnitrostátní přelet na Ko Samui ("ko" znamená thajsky "ostrov"), který patří mezi ostrovy v Thajském zálivu. Místní letištní hala je vlastně jenom taková chýše z palmových kůlů a střechou s palmovými listy, takže bezpečnostní gate tady vypadá trochu jako z jiného světa, ale je to hold mezinárodní letiště.Do vesnice je to jen kousek, vybíráme si chatičku přímo u pláže a tam se taky válíme po celé odpoledne.
Pak vyrážíme na průzkum vesnici a dáváme si první thajskou masáž. Uvědomujeme si velkou pravdu rčení: když dva dělají totéž, není to totéž. Na rozdíl od arabského relaxačního stylu po thajské masáží cítíte celé tělo, každý sval a každý kloub – od malíčku u nohou a až po krční obratle.
Najednou se zničehonic setmí a z nebe začne padat voda, je to průtrž, jakou jsme ještě nezažili. Voda vůbec nestačí odtékat a tvoří všude několikacentimetrovou vrstvu. Za pět minut už zase svítí sluníčko, ale voda ještě chvíli odtéká do obrovských zamřížovaných děr v silnici. Jak to tu asi vypadá v období monzunů, kdy za měsíc spadne skoro půl metru vody? (U nás je nejdeštivější měsíc červenec, kdy naprší 8cm.)
Pak si jdem nacpat břicha úžasnou thajskou kuchyní a pozdě večer trávíme na pláži a ve vodě a popíjíme výborný ovocný slabě alkoholický nápoj Sáthó.
Den 02
Ráno vyrážíme džípem do vnitrozemí ostrova, tam vystupujeme u farmy. Hned nás okradá o brýle opice a trvá pěknou chvíli, než jsme ji přesvědčíme, že jsou naše. Vybíráme si slona, na kterém nám nabízejí projížďku po džungli. Náš "řidič" nám ukazuje, jak se sloni „řídí“ – ušima. Řidič sedí slonu přímo za hlavou a chodidlem nohy ho hladí na zadní straně ucha. Když přestane hladit, slon zastaví. Pak nám předává řízení a ukazuje se, že to je snadné a funguje to. Umět zatáčet nepotřebujeme – v džungli je jen jedna cesta, tak slon ví, kudy má jít. Pak se vydáváme na túru k vodopádům uprostřed panenské přírody, cestou míjíme domorodce, kteří právě sklízejí kokosy. Přesněji řečeno je sklízejí opice, které jsou vycvičené na shazování ořechů ze stromu. Po návratu nám na farmě předvádí něco jako cirkusové vystoupení sloních mláďat, i když v obyčejném cirkusu vás obvykle nenechají se na slůněti projet.
Nedaleko je pro změnu krokodýlí farma a mají tady skutečné macky. Shlédli jsme exhibici a je to jedna z těch věcí, které se těžko chápou. Strčit ruku (až po rameno) nebo dokonce hlavu do chřtánu takové potvory, která má jeden z nejsilnějších stisků v živočišné říši (silnější než třeba lev) svědčí buď o bezvýhradné důvěře ve zvíře nebo o pramalém lpění na vlastním životě. No já být krokodýlem, tak skousnu…
Pak se vydáváme z farmy do posvátného údolí, kde budhističtí mniši po generace z kamene vytesávají sochy Buddhů, je jich tam fakt hodně, některé jsou ještě nedokončené. Poblíž jsou skalní místnosti, kde mniši v minulosti bydleli.
Potom se přemisťujeme do jiné vesnice na ostrově, kde předvádějí ptačí show. Je to celkem zábavné, papoušci ara závodí v přenášení kroužků a jízdě na kole na laně, orli sbírají za letu nějaké cetky dětem z hlavy atd. Po ptačím vystoupení přestavují voliéru na klec a vpouštějí do ní tygry. Následuje drezúra, na jakou je našinec vcelku „zvyklý“ z cirkusu. Když odcházíme všimneme si cedulky vyzývající nás, abychom se vyfotili s tygrem. Jdeme se teda podívat, co je to zase za trik. Ale oni tam opravdu nabízejí odvážlivcům, aby vstoupili do klece, ve které je tygr indočínský. To přece není možné neabsolvovat! V kleci se zatím prochází tygr a k němu vstupuje krotitel a přiměje tygra, aby si lehl na dřevěnou bednu, která je v kleci taky. Pak nám dává znamení, ať vstoupíme a jeho kolega za námi zvenku (!!!) klec zamyká. Sedáme si dle instrukcí k tygrovi a krotitel v kleci odstupuje od tygra s našim foťákem a párkrát nás cvaká. My si hladíme tu megakočku, která leží v klidu, jen občas zlověstně zavrčí. Kdyby se teď tygr ohnal, tak se nestihnem ani po… strachy. Když vycházíme z klece, chvíli trvá, než nám puls pomalu klesne na přijatelných 200 tepů za minutu.
Pak ještě zajdeme do akvária, kde mají spoustu druhů mořských živočichů. Mezi nejzajímavější patří mořské želvy, které můžete sami krmit. Jejich bezzubé dásně cvakají jako dřevěné podkovy na dřevěném mostě. Kdo to neviděl, neuvěří, jak umějí být rychlé, když nad hladinou zamáváte listem salátu. A kdo neucítil, neuvěří, jak kousnutí želvy bolí.
Procházíme mezi vesnicemi, všude kolem jsou palmy poseté kokosy, a duriany, na louce se pasou buvoli s rozpětím rohů hodně přes metr a nejobvyklejší květinou jsou tu orchideje se vzdušnými kořeny. Čerpací stanice tady mají podobu plechových barelů s benzínem s ruční klikou, do skútru se kupuje benzín ve skleněné flašce. Všude podél ulic jsou stánky, kde se prodávají všelijaké dobrůtky – různé placičky, masové špízy atd… Hromadná doprava na ostrově není, tak jsme se rozhodli stopovat a jen co jsme zvedli ruku, zastavil džíp a na korbě nás odváží až do naší vesnice.
Den 03
Dopoledne si jdeme zašnorchlovat, přesunem se na druhou stranu ostrova, tam si najímáme tzv. long-tail-boat neboli člun s dlouhým ocasem, což je loďka pro několik cestujících poháněná motorem a lodním šroubem umístěným za lodí na konci dlouhé tyče, která slouží zároveň jako kormidlo. Připlouváme k malému ostrůvku, který je nedaleko pobřeží a vyskakujeme do vody. Podmořský život pěkný, ale žádný zázrak. Po návratu si dáváme oběd a to je naopak zážitek – je úžasné, jak dokážou jídlem pro dvě osoby zaplnit celý stůl. To jsou samé omáčky, zelenina, sósy, přílohy, oblohy,… Pak následuje plážovačka. Odpoledne se jdeme podívat na velkého zlatého Buddhu. Sedí na pahorku a cesta k němu je zdobena čínskými draky a spoustou dalších zpodobnění Buddhy. Na vršku kolem sochy jsou rozvěšeny zvony, na které věřící zvoní dřevěnými paličkami a pronášejí modlitby.
Nedaleko Buddhy je potravinové tržiště, prodávají se tam ryby, krabi, mušle, žáby, hadi, a další delikatesy a spousta druhů ovoce, které ani neumíme vyjmenovat. Kupujeme si chobotničky na klacku s pikantní omáčkou.
Pak míříme k přístavu, odkud jedeme lodí na sousední ostrov Ko Pha Ngan, který je přibližně stejně veliký jako Ko Samui. Tam chytáme dodávku se dvěma řadami lavic na korbě a necháme se odvézt k vytipovanému nocležišti. Vybíráme si útulnou chatičku na dřevěných kůlech a jdeme se projít po vesnici. Později odpoledne se otvírají tzn. night markety, což jsou tržiště nejen ale hlavně s jídlem. Tak na tomhle výletě teda nezhubneme. Různá masa na klacku a v těstíčku a placičky z krevet a krabů - ani se to popsat a vyjmenovat nedá…
Den 04
Když nás přestalo bavit válení se u moře a bazénu, jdeme si půjčit náš první skútr a projíždíme se po okolí. Je to dost legrace, protože se tady jezdí vlevo, takže odbočení doprava (což je u nás to nejjednodušší) znamená projet křižovatkou a dát přednost všem, kteří jedou zleva. Kousek za vesnicí začíná džungle, skútr necháváme u silnice jdeme pokračujeme pěšky. Stoupáme proti proudu potoka, někdy i jeho korytem a cestou míjíme malebnou soustavu vodopádů. Prodereme se až na vrchol kopce, odkud je pěkný výhled po velké části ostrova. Džungle pod náma vypadá jako chundelatý zelený koberec.Večer se koná akce, která je vlastně důvodem, proč jsme na ostrově - Full Moon Party. Na úzkém výběžku na JV ostrova je asi kilometr dlouhá pláž, která se vždycky o úplňku mění v největší mejdan v Asii. Na jindy poklidný ostrov tento večer přijíždí desetitisíce lidí, aby si zapařili na pláži. Všechny stánky a hospůdky a bary na pobřeží se při setmění mění v DJ-ské stage. Z každého podniku hraje jiná muzika a jako taneční parket slouží pláž v celé své délce. Stačí ujít 50metrů a jste pod silou decibelů jiného žánru – zní tu různé styly taneční hudby, ale i R&B, reggae, ska, pop, R´n´R, oldies,… - tady se fakt hraje všechno. Úžasné je i občerstvení, pijou se tu zásadně mixy: nealko + alko + Red Bull (např.: cola + whisky + RB, džus + vodka + RB atd.), které se prodávají do plastových kyblíčků plných ledu s hrstí brček. Takže po pláži chodí tisíce lidí s plastovými kyblíčky v ruce (prý tady bývá kolem 30 tisíc lidí) a tančí. Mezi tím vším probíhají různé ohňové show, můžete si třeba zaskákat přes hořící švihadlo... Energetická vydatnost nápojů způsobuje, že party končí až za svítání (taky jsme nakoupili pěkných pár kyblíčků) a účastníky pak rozvážejí dodávky s lavicemi na korbě po okolí.
Den 05
Vstáváme až k polednímu a ve spěchu balíme, za chvíli nám jede ferry na pevninu, najednou se pod námi propadá dřevěná podlaha chatičky a několik věcí vypadává na zem pod chatkou. Sbíráme je a odcházíme, ať stihnem vrátit skútr. V přístavu zjišťujeme, že nám chybí foťák, vylučovací metodou určujeme, že vypadl dírou v podlaze a musí být pod chatkou, takže sprint asi dva kiláky tam (foťák tam opravdu byl) a dva kiláky zpět, na loď už nastupujou poslední cestující, ale úplně poslední jsme my. Uff, stihli jsme to, další loď jede až zítra. Pár hodin na lodi a několik dalších v autobusu a jsme v Krabi a tedy na pobřeží Andamanského moře.Na autobusovém stanovišti si vybíráme z davu dohazovačů a necháváme se odvézt do hotelu. Po osvěžení se jdeme projít po městě, nacházíme úžasný night market. Už se opakujeme, ale to prostě nejde nezmínit – nechápem, jak jsme mohli doteď žít, bez takhle skvělýho jídla!
Den 06
Dopoledne jedeme na plavbu tzv. long-tail-boatem po okolních ostrovech spojenou se šnorchlováním. Už výhled z pobřeží nabízí hodně fotogenická místa – maličké ostrůvky, vlastně skály prazvláštních tvarů tyčící se z vody. Na rozdíl od klidné hladiny v Thajském zálivu, tady jsme na otevřeném moři a vlny hrozivě mávají malou loďkou, zejména, když jdou z boku. Pohled z vody na pobřeží je stejně strhující – svislé skalní stěny s průrvami porostlými džunglí…Nejprve zastavujeme u dvou malých ostrůvků, které se za odlivu spojují písečným šelfem v jeden jediný. Šnorchlování je tu příjemné, ale taky to není lokalita No.1. Jeden z ostrovů má u pobřeží útes ve tvaru kuřecí hlavy a jmenuje se taky překvapivě "Chicken Island". Na dalším ostrově přistáváme a všímáme si na obzoru nad hladinou tmavého pruhu. Ten se rychle rozšiřuje a za chvíli tu máme pravou tropickou bouři - vody spadne tolik, jako kdyby ji někdo nahoře lil z kýblu a za pět minut je zase azuro. Objevujeme taky památník obětem tsunami z roku 2004. Vlna se prostě přes ostrov přehnala a všechno, co na něm bylo, spláchla do vody. Pak připlouváme do malého zálivu s pláží, kde skála tvoří asi dvacetimetrový převis nad vodní hladinu, takže se tady můžete klidně ve vodě schovat před deštěm :-) Je tu i posvátná jeskyně plodnosti, kam námořníci (pláž není kvůli obklopujícím skalám přístupná z pevniny, ale jen po moři) po staletí nosili dary. Spousta jich tady je dodnes a přibývají nové a nové. Všechny mají pochopitelně tvar penisu – od několik centimetrů malých až po několikametrové kousky. U pláže je taky soustava zatopených malých jeskyní, které tvoří jezírka měnící se s přílivem a odlivem.
Den 07
Půjčujeme si skútr. Jízda vlevo už vůbec není problém, jenom průjezdy křižovatkami jsou trošku nejisté – je třeba řešit: na kterou stranu se rozhlížet, kdo má vlastně přednost a do kterého pruhu se trefit, děláme to tak že to oba komentujeme nahlas a když se shodnem, tak je to OK a když ne, zpomalíme. Trochu nezvyklé je i předjíždění zprava – je třeba si hlídat hlavně pravé zrcátko. Cestou potkáváme prodejnu domečků pro zlé duchy. U každého lidského obydlí tady totiž mají ozdobený domeček velikosti ptačí budky, kam se mají z domu odstěhovat zlí duchové. Domeček musí být pořád čistý, ozdobený a plný dárků, aby se tam duchům líbilo a nechtěli se vrátit do příbytku lidí. Když se majitel rozhodne svůj dům rekonstruovat nebo přistavět, musí to udělat i s domečkem pro duchy, aby tam byli duchové pořád šťastní.
Cesta pokračuje lesem a uprostřed něj je částečně kryta skalním převisem svatyně obrovského ležícího Buddhy. Jenom jeho hlava má víc než tři metry a okolo něj je spousta dalších menších Buddhů. Svatyně je hned u silnice a nedá se zamknout – u nás by ji už dávno někdo vykrad. Dojíždíme na pláž a válíme se. Je fakt krásně. Vedle pláže si všímáme dalších cedulí ukazujících směr úniku v případě tsunami (v Thajsku zemřelo tenkrát okolo 10.000 lidí) a později zjišťujeme, že podobné cedule jsou opravdu všude.
Bereme plnou nádrž (dvě flašky benzínu) a jdem se projet někam, kam turisti nechodí (tady kolem pláží je víc cizinců než místních). Projíždíme džunglí po silnici jen kousek stranou od civilizace a vidíme chudinské slumy – boudy na dřevěných kůlech obložené zrezlým vlnitým plechem. Tady žijí lidi bez elektriky a tekoucí vody a nedaleko odsud se přežírají tlustí turisti… Projíždíme gumovníkovým lesem, ke každému stromu je přivázaná miska k zachytávání pryskyřice, která vytéká z naříznuté kůry. Z pryskyřice se vyrábí přírodní kaučuk a z něj pak (jak se chlubí jeden domorodec) třeba prezervativy.
Večer po návratu do Krabi jdeme pochopitelně na noční trh propadnout všem jeho chutím a vůním.
Den 08
Dneska si dáme výlet rychlým motorovým člunem k ostrovům více vzdáleným od pobřeží. Člun to fakt mastí - ostrovy, ke kterým jsme jeli včera hodinu, dneska míjíme za pár minut. Loď úplně poskakuje po hladině a zejména příď (kde sedíme) v prudkých nárazech dopadá na hladinu a zase se od ní odráží vysoko do vzduchu. V zadní části lodi, která se veze po hladině téměř v klidu se dá i stát, ale vepředu se člověk musí držet i v sedě, protože nadskakuje do výšky půl metru nad lavici. Zastavujeme u prvního ostrova - je pohádkově krásný – tohle je ten pravý důvod, proč lidi do Thajska jezdí. Modrozelená barva moře s prosvítajícími korálovými útesy pod hladinou, jemný světlounký písek, palmová džungle hned za pláží, strmé skály čnící z moře do výšky, slunce tak ostré, že za hodinu máte skoro popáleniny, teplota vzduchu vysoko přes 30°C a voda nemá o moc míň. Ležíme na pláži a koupeme se, popíjíme pivko (skvělá je značka Chang) a vůbec se nám nechce dělat nic jiného.
Později ale přece jenom nastupujem do člunu a pokračujeme v kurzu na jih. Před námi se vynořuje na obzoru rozlehlá skála se zelenými vrcholky. Jak připlouváme blíž, rozeznáváme jednotlivé svislé skalní stěny rozeklané, jak zuby v čelisti šelmy. Je to jižní z dvojice ostrovů Ko Phi Phi. Připlouváme až k němu a křišťálově zelená voda kolem lodě se začíná hemžit žlutými rybkami. Plujeme kolem ostrova a doprovází nás hejno delfínů. Skály jsou tak svislé, že kdybyste jako trosečník dorazili k ostrovu, stejně se utopíte, protože nedokážete vylézt na břeh. Vplouváme do klikaté zátoky, užší než je výška skal, které ji obklopují ze všech stran, a dlouhé několik set metrů. V hloubi zátoky není vidět moře, takže se zdá, že jsme na jezírku někde v horách. Vyplouváme a míříme do další zátoky, která je rozlehlejší než první, ale taky téměř uzavřená od širého moře strmými skalami. V zátoce je malá pláž. Tady se natáčel film Pláž. Skutečná scenérie se od filmové reality zas tolik neliší – nebylo třeba místo pro hollywoodskou produkci nijak aranžovat…
Když jsme dost nasyceni dojmy (a zas o trochu víc připálení), vyrážíme dále na severní ostrov Ko Phi Phi. Tvar ostrova na mapě trochu připomíná písmeno „H“, přičemž svislé nožičky písmena „H“ jsou vysoké skály a vodorovná čárečka písmena „H“ je placatý kus země, který spojuje tyto skály a z obou stran jsou nádherné pláže. Na ostrově je vesnička, která se dnes proměnila vlastně v turistické letovisko, ale příroda je tady pořád úžasná. Tsunami se tudy tenkrát prostě prohnala a spláchla všechno od jedné pláže, přes druhou a pak do moře… To musel být mazec.
A jdeme šnorchlovat. Kousek od pobřeží člun zastavuje a my skáčeme do vody a tentokrát nestačíme žasnout. Jsou tu ryby snad všech barev a veliké až jeden metr, krmíme je přímo z ruky pod hladinou. Na dně v sasance objevujeme i Klauna, známějšího jako Nemo. Korály nejsou tak barevné jako třeba v Rudém moři, ale život je tu pod hladinou opravdu úžasný.
V podvečer si necháváme promačkat tělo po thajském způsobu, je až nepochopitelné, kde se v těch drobných masérkách bere ta obrovská síla. Po hodinové masáži je každý sval promačkaný jako naklepaný řízek.
Večer po návratu jdeme pochopitelně na noční trh propadnout všem jeho chutím a vůním (touhle větou sice končil i včerejšek, ale dala by se opakovat každý den).
Den 09
Je milé, jak tady mají všichni rádi svého krále, v domácnostech visí jeho fotografie coby studenta, v uniformě, nebo ve společenském oděvu. Když se zeptáte místních, dozvíte se že je moudrý, vzdělaný, spravedlivý, čestný atd... Není snadné si představit, že by nám v obýváku viselo několik fotek Václava Klause.Dopoledne prozkoumáváme město. Staví si tady pěkný zbrusu nový starobylý chrám. Omylem jsme zabloudili i na pohřebiště, kde mají zaparkované máry – vozík na rakev zdobený dračími hlavami. Potom jdeme do přístavu a najímáme si bárku na plavbu po řece Krabi, která se tady vlévá do moře. Náš plavčík se nám představuje jako Adam a tvrdí nám, že to je tradiční muslimské jméno, o kterém se píše už v Koránu. Inu jak je vše relativní – každý křesťan bude tvrdit, že Adam je tradiční křesťanské jméno, o kterém se píše už v Bibli.
První zastávka je u krasové jeskyně, Kdyby byla v Evropě, je tam parkoviště pro autobusy a vstupné aspoň 10 EUR. A tady jsme úplně sami a zadarmo - i Adam zůstal v lodi. Je to neobvyklý pocit procházet se v přítmí obrovského skalního prostoru s mnoha dlouhými krápníky takříkajíc jen tak.
Pokračujeme hlouběji do delty řeky zarostlé mangrovníkovými lesy. Mangrůvy jsou dřeviny (vlastně stromy) a rostou v územích, která jsou zaplavována přílivem, naopak za odlivu vystupují nad hladinu ostrůvky a mangrovníky odhalují své vzdušné kořeny. Je to území obydlené spoustou ptáků, kteří tady nemají přirozené nepřátele, protože pevná půda je tu jen při nízké hladině vody. Mezi mangrovníky jsou úzké „vodní uličky“, kterými sotva naše loďka propluje. A to ticho! Jen zpěv ptáků a jinak nic, ani hluk civilizace, ani příboj moře, ani nic jiného - prostě jen zpěv ptáků…
Proplouváme deltou proti proudu řeky a při jejich březích se objevují sem tam slaměné chýše rybářů na kůlech vyčnívajících z vody. K jedné z nich připlouváme, bydlí tam Adamovi rodiče. Živí se pochopitelně rybařením a pěstují mušle. Ukazují nám pár kousků ze svého úlovku. Zajímavá je rybka s hranatým tělem s jakýmsi krunýřem po celém povrchu těla pod kůží, takže vypadá, že spolkla krabičku a rybka s ostny po celém těle, která se umí nafouknout do velikosti fotbalového míče. Nabízejí nám cigárko z místního tabáku balené do sušeného listu trávy – je to pokouřeníčko pro opravdové tvrďáky.
Odpoledne se přesunujem z úžasného Krabi zpět do Bangkoku. Tam rychle dojedem na vlakové nádraží a zrovna přijíždí vlak (dneska poslední) směrem do historicky prvního hlavního města kdysi slavné a mocné Siamské říše – do města Ayutthaya.
Po nástupu do vlaku se snažíme najít místo k sezení, ale nedaří se, je dost plný. Najednou k nám přistupuje chlapík v uniformě v baretu a se zbraní (policajt nebo voják – težko říct) a ukazuje nám, ať jdeme s ním. Tak jdeme. Procházíme několik vagonů a tam nás usazuje do svého služebního vagonu, ať jedeme pohodlně.
Na nádraží si najímáme tuk-tuk a jedeme do hotelu. Po ubytování jdeme na večerní procházku po městě. Na ulicích jsou jako všude altánky se sochami Buddhů a spoustou darů, které by u nás na místě nevydržely ani hodinu, neboť nic není zamčené a přišroubované.
Den 10
Ráno si najímáme tuk-tuk a vyrážíme na obhlídku místních chrámů kolem města, které byly nejdůležitějšími chrámy země v době, kdy vznikla Siamská říše a Ayutthaya byla jejím centrem. Prvním z chrámů je Wat Yai Chai Mongkhon, kterému dominuje jedna vysoká stupa (chám ve tvaru zvonu) a kolem ní je rozprostřeno sousta dalších menších. V areálu jsou desítky možná stovky sedících soch Buddhy ozdobených šátkem zlaté barvy. Chrám je doposud funkční a slouží dodnes jako klášter pro mnichy, kterých je tu požehnaně. Všichni jsou oblečeni v oranžových hábitech a mají hladce vyholené hlavy. Přejíždíme k dalšímu komplexu chrámů na jiném okraji města. Tuk-tuk nás vysazuje nedaleko „parkoviště“ slonů. Sloni jsou ozdobení, nechají se hladit po strništi na obličeji a chobotu a dokonce i krmit. Cesta k chrámům je lemovaná rozpadlými zdmi porostlými vzdušnými kořeny stromů.
První stavbou je tradiční čínský chrám s velkým zlatým Buddhou. Je tam taky místo, kam se dávají finanční dary - přesněji řečeno běžnou kancelářskou sešívačkou návštěvníci přicvaknou darovanou bankovku k řetězu bankovek, který už na stole tvoří pěknou hromadu. Dozvídáme se, že pod tou hromadou je další soška Buddhy, kterému finanční dary patří.
Další chrámy už jsou dnes nefunkční a jde jen o monumentální torza staveb. Jeden má tři stupy, dominantou dalšího je věž, které se říká prang (tvar nikoli nepodobný falu). Další obrovský je tvořen jedním centrálním prangem a šesti okolními věžemi. Do svatyně v hlavní věži se dá vyjít po schodech, které mají sklonem mnohem blíž k žebříku než k běžným schodům. Chrám je celý obehnán ochozem, který je zdoben množstvím sedících soch Buddhy s uraženými hlavami, ty padly během dávné barmsko-thajské války. Hlavy, kterých je tady mnohem méně než těl, se válí po zemi a některé jsou obrostlé kořeny stromů.
Když končíme s prohlídkou chrámů v Ayutthaya, jedeme do sousedního města Lop Buri, které nese přídomek Opičí město. Když tam dorážíme, kupujeme si u stánku nějaké ovoce (krájený meloun, mango, papaja a tak) a jdeme k chrámu, který vidíme nedaleko, když tu se najednou na nás vrhá splašená tlupa lupičů a okrádá nás o meloun. Stěží hájíme ostatní ovoce a pak přichází druhý útok a my přicházíme o všechno. Banda bezostyšně usedá na zem pár metrů od nás a pouští se do úlovku. Když se přibližujeme, výhružnými grimasami nás zastrašuje. Za chvíli tahle asi 15-ti členná krmící se opičí rodinka pochopí, že už jsme na ovoce rezignovali a nechává nás přiblížit se a dokonce se nechá laskavě nakrmit našim ovocem. Když se rozhlížíme, všímáme si, že opic - makaků je ve městě mnohem víc, že se normálně procházejí po ulicích mezi lidma, vybírají si blechy před obchody, odpočívají pod zaparkovanými auty. Všechna okna domů jsou chráněna kovovým pletivem, takže opice skáčou po fasádách domů a běhají po střechách…
Jdeme do chrámu se třemi věžemi, kde se to opicemi jenom hemží a u vstupu kupujeme oříšky. Opice, jak nás zmerčí, tak nás hned obklopují, nejprve s ostychem se jeden jedinec odváží a přijde poprosit o oříšek, dáváme mu ho a tím prolamujeme ledy. V tu chvíli všechny opice vědí, že nejsme nepřátelé a jdou po oříškách. Je nutné se hodně ohánět, aby ustoupily. Pokračujeme v prohlídce chrámu a čím jdeme dál, tím jsou opice oprsklejší – stačí jen podřepnout a nabídnout oříšek nějakému roztomilému mláďátku a v tu chvíli jiná opice neváhá a skáče nám na záda, jak to vidí další, dělá totéž. Chvílemi vypadáme jako vánoční stromek ozdobený makaky. Ti si hrají se vším, co se hýbe, tahají za vlasy, houpou se na oblečení, kde se jim podaří zachytit, snaží se nám ukrást foťák a všechno co se leskne, rychle najdou kapsu, ve které jsou oříšky a bez skrupulí si nabírají, co poberou. Je to velká legrace, i když chvílema docela napínavá.
Nedaleko chrámu je náměstíčko, kde se jednou za rok slaví Opičí den, to přinášejí obyvatele města obrovské spousty ovoce a dalších dobrůtek na hromady a opice ze širokého okolí hodují.
Den 11
Hned ráno odjíždíme z Ayutthaya na pobřeží Thajského zálivu. Pattaya je veliké turistické letovisko s vysokými hotely a pěknou pláží, takže se na ni jdeme vyložit. Půjčujeme si vodní skútry a honíme se s nimi u pláže mezi kotvícími loděmi. A jak už to tak u takového blbnutí někdy bývá, v okamžiku nepozornosti jsme se trošku sťukli. Nic se neděje, stačí jen vlézt zpět na skútr, nastartovat a jede se dál. Jenomže obsluha na břehu je pozorná a po návratu na nás hned spustí: tady je to odřené, teď musíme celý skútr přelakovat, to bude stát aspoň 1000$! A chtějí peníze. To nepřipadá v úvahu, takže začíná drobná slovní přestřelka, je nám jasné, že to prostě takhle na lidi zkouší a že leckdo jim dá, co chtějí. Ale to my ne, takže docházíme ke shodě, že půjdem na policii a tam to vyřešíme. Je to odsud pár minut pěšky, doprovází nás tam energická žena a ještě cestou slevuje na 700$, pak na 500$ a že nás nechá jít. Nesouhlasíme a jdem dál. Usadí nás do kanceláře mladé policistky, ta si vyslechne obě strany a pak nám na rovinu povídá: „Já chápu, že jste v právu, ale vy pochopte mě, já přece nemůžu jít proti místním lidem, vy jste tu cizí, takže zaplatíte - kolik můžete zaplatit? Což takhle 300$?“ Nesouhlasíme, výslech pokračuje a postupně nároky na odškodné klesají. Zatím policistka stále něco píše na počítači. Když se podíváme pořádně na monitor, který má natočený tak, že na něj trochu vidíme, je jasné, že surfuje na internetu. Najednou zvedá telefon a milým hláskem říká anglicky: „Ano souhlasím, ve kterém hotelu bydlíš? … A číslo pokoje? … Tak dobře, v 5 hodin, už se moc těším.“ Pak najednou ukončuje výslech a ptá se, kolik zaplatíme. Říkáme, že maximálně 10$. Obrací se na protistranu, ta souhlasí. Policistka se omlouvá, že už musí jít, že jí končí služba a odchází. Díváme se na hodinky, no jasně je půl pátý, to má co dělat. Teď nám to dochází, po práci policistky dělá prostitutku.
Když se stmívá vyrážíme opět do ulic za největší atrakcí města Pattaya, kterou je sex a erotika ve všech jejich variacích. Pobřežní kolonáda se mění za setmění z běžné ulice na největší nevěstinec na zeměkouli. Po ulici se procházejí prodejné holky a oslovují „osamělé“ muže. U vstupů do všech možných podniků postávají celé hloučky děvčat v minisukních a podprsenkách. Otvírají se restaurace a bary s dlouhatánskými barovými pulty, za nimiž obsluhují skupinky žen vyzývavě oblečené. Funguje to tak, že si koupíte drink přímo od vybrané „servírky“ a po krátkém poklábosení ji vemete na hotel a v baru zaplatíte za holku odstupné (jakože musela kvůli Vám na hodinu opustit pracoviště). Je tu taky spousta jiných podniků souvisejících s tímto nejstarším řemeslem – bary s nahými go-go tanečnicemi u tyče, různá peep-show a porno-kabarety (zajímavé bylo představení „umělkyně“, která vagínou sfoukávala svíčky, jiná zase sestřelovala nafukovací balonky, další vykouřila celou cigaretu – no prostě to v nás zanechalo hluboký umělecký zážitek).
Takových podniků jsme navštívili několik, až nám z toho vyhládlo, takže kráčíme po ulici a hledáme něco k zakousnutí. Tady je nějaký stánek, co to tam prodávají? Vypadá to na první pohled jako oříšky. Když se podíváme pozorněji, zjišťujeme že to nejsou oříšky ale hmyz. Larvy, kobylky, brouci, červi, švábi, mravenci, ale i pražené žáby. Takže kupujeme od každého trochu a je to mňamka. Zatímco mravenci jsou svěže kyselí, kobylky příjemně křupavé, červíci dokonce chutnají jako pražené arašídy… Jenom švábi nejsou nic moc, protože jejich krovky se špatně polykají a zalézají mezi zuby.
Mimochodem se taky dozvídáme pravdu o zvláštních zamilovaných párečcích typu: Postarší běloch (vypadající jako chlípný Němec z E50) a mladá Thajka – je to tak, že už na letišti v Bangkoku je hned vedle půjčovny aut půjčovna holek. Chlapík si prostě už při příletu půjčí na čtrnáct dní auto a děvče. A pak to zas vrátí, jen technici zkontrolují, jestli zapůjčené předměty nepoškodil.
Den 12
Na kraji města Pattaya je chrám s honosným názvem „Sanctuary of Truth – Svatyně pravdy“. Cestou k němu potkáváme v lesíku skupinku slonů - ještě mláďata – prý 8 let a už mají přes dva metry. Moc jim chutnají bambusové klacíky, kterými je krmíme. Svatyně pravdy je chrám kompletně celý ze dřeva bez použití jediného hřebíku a je stále ve výstavbě. Už se staví přes dvacet let a ještě nějakou dobu to evidentně trvat bude. Je to úžasné řezbářské dílo zdobené postavami Buddhů, slonů a dalších postav. Každá světová strana budovy je vytvořena ve stylu jiné části bývalého Siamského království – (Thajsko, Barma, Laos, Kambodža). Vedle chrámu je přístřešek sloužící jako dílna řezbářům, kteří vyrývají do dřeva další motivy, které doplní stavbu.
Nedaleko svatyně v přírodním akváriu napojeném na moře začíná delfíní přestavení. Delfíni si hrají s míčem, skáčou nad hladinu a provádějí salta, tancují na hladině atd. Po skončení představení se nás pořadatele ptají, jestli si chceme delfíny pohladit. Dětinsky nadšeně souhlasíme. Zvou nás na molo, delfín připlouvá a vystrkuje čumáček nesměle nad hladinu, dáváme mu rybičku, hned po ní lapne a pak vystrkuje celou polovinu těla a nechává se pohladit. Má teplou kůži! Nejsou to žádné šupiny, je to opravdu kůže, jemná na dotek a teplá! Za další rybičku dostáváme od delfína polibek na tvář. Ještě si potřeseme ploutví a loučíme se s Pattayou, která je přeplácaná zahraničními turisty, a jedeme pryč od civilizace. Najímáme si nejdříve dva moto-taxi a potom tuk-tuk, který nás odváží do přístavu, tam přesedáme na loď. Jme tu jedinými cizinci, což nás těší a jedeme na ostrov Ko Si Chang v Thajském zálivu.
Na ostrově v přístavu opět sedáme do Tuk-tuku a jedeme na opačný konec ostrova, kde je podle mapy malá pláž a jen pár stavení u ní. A skutečnost je přesně taková, pláž je v romantické zátoce obklopené panenskou přírodou, tak si v jednom domku najímáme pokoj a jdeme se vyvalit k vodě. Když jsme řádně osluněni, kupujeme si jídlo (pochopitelně nudle po thajsku), balíme ho s sebou a jdeme na výšlap na nejvyšší kopec v okolí. Na vrchol dorážíme trochu otrhaní od trnů popínavých rostlin a docela unavení, protože kopec vždycky zezdola vypadá dostupnější, než jak se ukáže cestou. Nahoře do sebe hladově házíme vystydlé nudle, ale výhled je odsud senzační a stojí za to.
Den 13
Ráno se vydáváme pěšky na druhou stranu ostrova (nejsou to ani dva kilometry) a půjčujeme si skútr. Jako první cíl volíme sedící sochu Big Buddhy. Cesta k němu vede serpentinou lesem do prudkého kopce. Skútr sípe a sotva se vleče. Najednou za sebou zaslechneme funění, ohlídneme se a pronásleduje nás rozdivočelá opice a vypadá fakt naštvaně. Plyn skútru je na doraz, motor kvílí, ale rozzuřenému makakovi se nevzdalujeme, ale naštěstí nás ani nedohání. Takže chvíli uháníme stejnou rychlostí jen pár metrů před opicí a už to vypadá dost dramaticky. Až když se v zatáčce za stromy objevuje velká žlutá sedící postava, makak pronásledování vzdává a odchází do lesa. Buddha je celý natřený na žluto, takže z dálky vypadá jako zlatý (všimli jsme si ho už na lodi při cestě na ostrov). Kolem je jako všude spousta menších soch Buddhů v různých pozicích a stylech. Přichází k nám mnich s klackem v ruce a podává nám ho: To máte na opice. Cestou dolů zase z křoví vyskakuje náš starý známý makak a maká za námi. Z kopce naše padesátka šustí mnohem líp a mávání klackem za zády nám taky dodává morální převahu, takže unikáme bez úhony.
Ve vesnici bereme benzín, prodává se v litrových lahvích, což je dostatečné množství na prodrandění ostrova křížem krážem. Pak se jedeme projít do parku, což je vlastně džungle na břehu moře protkaná chodníčky, které spojují několik chrámů a dalších posvátných buddhistických míst. Když se pozorně zadíváte do přírody, je možné zahlédnout na větvi např. chameleona a mnoho druhů ještěrek.
Z parku pokračujeme dvoutaktní krasojízdu do čínského skalního chrámu. Je vysoko nad vesnicí a vede k němu dlouhé schodiště lemované zdí, na které se vlní od prvního schodu až k poslednímu dlouhé tělo čínského draka. Chrám zabírá plochu několika propojených jeskyní a je bohatě zdoben draky a Buddhy, že si člověk ani jako v jeskyni nepřipadá. Je tam i svatyně nějakého zlatého opičáka.
A protože je hezky, vracíme se na pláž. Půjčujeme si kánoe a houpeme se ve vlnách kolem dramatického (jak je psáno v průvodci) pobřeží.
Později odpoledne vyrážíme ještě na jižní cíp ostrova, který už je úplně lidskou civilizací nepoznamenán. Přes cestu nám dokonce přebíhá veliký varan a dvacet centimetrů dlohá stonožka.
Den 14
Ráno jedeme k přístavu, vracíme skútr, lodí se necháme přepravit na pevninu a autobusem vyrážíme směr Bangkok. Ubytováváme se v legendární ulici Khao San, která je vroucím epicentrem celého Thajska. První naše cesta vede do nejskvostnější paláce v celé zemi – Grand Palace. Je to fakt exhibice přepychu a ukázka toho, jak se král může mít dobře i když zbytek země na tom zas tak dobře není. V paláci je několik chrámů a spousta dalších staveb - všechno je zdobeno zlatem a jemně propracovanými detaily. V Grand Palace je i nejsvětější stánek v zemi zasvěcený Smaragdovému Buddhovi. Vedle královského paláce je další chrám Wat Pho s obrovským zlatým ležícím Buddhou.
Ulice Khao San se večer mění v hlučné tržiště plné stánků s jídlem (jako všude v zemi) a s cetkama a hospodama. Necháváme se namasírovat a kupujeme kobylky, mravence a červy - pamlsky, které nám minule chutnaly nejvíce.
Den 15
Hned ráno se vydáváme na výlet z města, nejdříve zastavuje u manufaktury na výrobu kokosového oleje a cukru a pak už pokračujeme do městečka Damnoen Saduak, kde je největší plovoucí trh v zemi. Městečko je protkáno sítí kanálů a na nich se jednou týdně tento tradiční trh koná. Prodejci (prodávající ovoce, oblečení, věci denní potřeby, ale pochopitelně i jídlo) i nakupující plují na loďkách (něco jako pramice) a obchod se uskutečňuje z lodi do lodi. Po návštěvě trhu jdeme na hadí farmu, kde se koná „Kobra-show“. Několik chlapíků postupně předvádí, jak chytají různé druhy hadů, včetně kobry a skákajících hadů, kteří jsou schopni „skočit“ do vzdálenosti dvou metrů – všichni hadi jsou jedovatí. Ukazují nám, jak se mačká jed z kobřích jedových zubů a nechají nás si na kobru i sáhnout. Jednoho z účinkujícího had dokonce uštknul, až mu z lýtka teče krev. Má už z předchozích kousnutí asi v těle dost protilátek, ale i tak zřejmě prožije nepříjemné příští hodiny.
Po návratu do Bangkoku se rozvalíme u bazénu na střeše hotelu, který je jednou z nejvyšších budov v okolí. A pak se jdeme zase projít do města. Cestou nás přesvědčuje jeden řidič tuk-tuku, abychom si dali zadarmo projížďku po „místních dílnách“, je nám jasné, že stejně půjde jen o to z nás vytáhnout peníze, ale jedeme. Poprvé zastavujeme u jednoho zastrčeného chrámu s několika zlatými Buddhy, kterým dominuje Lucky Buddha (Šťastný Buddha) a pak už jedem do krejčovských dílen, kde nám předvádějí nádherné materiály za ceny, které v Evropě neseženete, šperkařství a brusíren diamantů. Úžasný je civilizační rozdíl, zatímco v Holandsku (další velmoc v broušení diamantů) všechno dělají automatické stroje s velkým využitím počítačů, tady se všechno brousí ručně – kamínky tak malé, že kdyby vám spadly na koberec, tak už je nikdy nenajdete, drží brusiči pinzetou a brousí je na kotouči. Když náš řidič chápe, že nic nekoupíme, odváží nás do dalšího z bangokských chrámů, ve kterém právě probíhá motlitba mnichů, stejně jako v Ayutthaye oděných do oranžových hábitů.
Večer opět propaříme v okolí ulice Khao San a zítra ráno nás čeká návrat do vlasti… Ale už teď víme, že se do tohodle pozemského ráje chceme ještě někdy vrátit!!!
M&M
Zážitky z cest
Fotogalerie CestopisyInfo na cesty
Kam, kdy, proč Low-cost letenky Slovníček Statistika Tématické mapy světa OdkazyZajímavosti
Nejkrásnější místa světa Největší na světě 7 divů světa Kalendáře Katastrofy Pohyb kontinentů Svět v číslechSoukromá sekce
Adopce na dálku Adopce zvířeteVšudeDobře.cz | © 2004-2024